Vznik – poslední týdny

Krátce před svou smrtí měl Dr. Peter E. Müller-Meerkatz poslední srdečné přání:

jeho příběh měl být sepsán.

Řekl: «Zbývají mi tři dny života, musíme si pospíšit». A tak jsme začali – on sám, jeho manželka

Eva a já, jeho dcera Michaela. Psali jsme neúnavně, hodinu za hodinou.

Po přesně třech dnech ležel rukopis před námi: kniha byla hotová.

Pro něj však ještě nebyla dokončená. Nebyla ještě vytištěná ani svázaná.

S pomocí dvou mladých lidí z Ruhpoldingu – Markuse a Olesii Mittermeierových –

bylo dílo ve spěchu vyrobeno mimo pracovní dobu. Jim patří naše zvláštní poděkování.

Když držel v rukou německou verzi, pro Dr. Petera ještě nenastal okamžik rozloučení. «Kniha musí existovat také v jiných jazycích,» řekl. A tak jsem začala překládat – jazyk po jazyku, vždy o jeden více. Pokaždé, když bylo nové vydání hotové, chtěl je sám držet v rukou.

Po přesně dvou týdnech bylo dílo přeloženo, vytištěno a svázáno v jedenácti jazycích.

Dr. Peter byl plný hrdosti. Posledními silami ještě podepsal několik výtisků.

Až do konce přemýšlel o nákladech a prodeji, protože jeho největším přáním bylo, aby díky knize byla vybrána velká suma darů pro děti. Chtěl zažít celý proces.

Dokonce sám lepil známky na první zásilky knih.

Následující den pro něj začala poslední etapa jeho cesty – čas odpočinku. Ale předtím s plným nasazením dokončil vše, co pro něj bylo důležité.