Krátce před svou smrtí měl Dr. Peter E. Müller-Meerkatz ještě jedno přání:
jeho příběh musel být sepsán.

Řekl: „Zbývají mi tři dny života – musíme si pospíšit.“
A tak jsme začali – on sám, jeho manželka Eva a já, jeho dcera Michaela. Psali jsme bez přestávky, hodinu za hodinou. Po přesně třech dnech byl rukopis hotový: kniha byla dokončena.

Ale pro něj to ještě nebyl konec. Nebyla vytištěna ani svázána. S pomocí dvou mladých lidí z Ruhpoldingu – Markuse a Olesie Mittermeierových – bylo dílo narychlo vyrobeno mimo pracovní dobu. Jim patří zvláštní poděkování.

Když měl v rukou německou verzi, pro Dr. Petera to ještě nebyl okamžik rozloučení.
„Kniha musí existovat i v jiných jazycích,“ řekl. A tak jsem začala překládat – jazyk po jazyku, jeden za druhým. Pokaždé, když byla nová edice hotová, chtěl ji mít ve svých rukou.

Po přesně dvou týdnech bylo dílo přeloženo, vytištěno a svázáno v jedenácti jazycích. Dr. Peter byl naplněn hrdostí. Posledními silami podepsal několik výtisků. Až do konce myslel na vydání a prodej, protože jeho největším přáním bylo, aby tato kniha přinesla významnou částku darů pro děti.

Chtěl být součástí všeho. Dokonce i první známky na balíčcích knih nalepil osobně.

Následující den pro něj začala poslední kapitola jeho cesty – čas odpočinku.
Ale do té doby, s veškerým nasazením, dokončil vše, co pro něj bylo důležité.

Odkaz

Bylo pro něj nesmírně důležité zveřejnit svůj příběh, zejména pro lidi, kteří ho více než padesát let provázeli v podnikání Amway.

Vyprávěl celou svou cestu: setkání s mou matkou Evou, nejhlubší chvíle bolesti, ale také mnoho radostí, které spolu prožili.
Tato kniha je vlastně vyznáním lásky jeho ženě – lásce jeho života – která ho doprovázela ve dne v noci více než půl století.

Můj otec měl velkou vážnost. Byl ztělesněním klidu, vzdělaný, moudrý a plný důstojnosti.

A přesto, po této knize, kterou tvořil s námi až do své poslední aktivní hodiny, si ho čtenáři budou vážit ještě více.

— Michaela, jedna z jeho dcer